Z historie sportovního rybářství v Tovačově



Tovačovsko je bohaté na vodní toky, a rybníkářská sláva si nijak nezadá s jižními Čechami. Jenže jsme dál od Prahy, Pražákům se na výlovy na Moravu moc nechce a proto je veškerá rybářská sláva, všechny tradice spojené s výlovy veškerý ten humbuk kolem ryb soustředěn právě na jih. Když se však z televize nebo z novin dozvíme, kolik že proslavený Rožmberk vydal pří výlovu tun ryb, tak si myslíme, že snad lovili Tovačovské Kolečko. Poněkud to přeháním, ale podstata je stejná. Když srovnáme hektarové výnosy rybníků, tak se tomu divíme právem.

Morava na Tovačovsku od pradávna tekla dvěma koryty, jak to dokazují zápisy z let 1261 až 1483. Když se dostaly Troubky pánům z Cimburka, hovoří se o prodeji dvou mlýnů, z nichž jeden ve vsi a druhý na řece Moravě. Roku 1510 učiněna smlouva o stav na řece Moravě u Bolelouce, jímž šla voda na mlýn v Tučapech, Nenakonicích, Rakodavech, Věrovanech a Tovačově. Mlýnská strouha zvaná tehdy řeka napájela celou síť rybníků na Tovačovsku a Lobodicku. Dnešní tok Malé Bečvy je v podstatě jedno z koryt Moravy. V letech 1761 až 1764 byl postaven stav, který při častých úpravách vydržel až do roku 1962. Tento byl stržen velkou vodou, v zápětí byl postaven nový, který vydržel i povodeň v roce 1997. Slouží dodnes.

Ještě k mlýnskému náhonu - mlýnské strouze Moravy. Jak dokládají staré mapy a plány, byla tato strouha prodloužena roku 1585 za Jana Maxmiliána z Perštejna a napojena na Valovou, která poháněla mlýny v Polkovicích, Uhřičicích, Klenovicích a také v Kojetíně. Pokud jde o Valovou, stojí za povšimnutí vodní dílo VANTROKY. V roce 1908zde zednický mistr Leopold Novák vystavěl tak zvaný sifon, zvláštní shybku, kterou stružní voda podtéká Valovou. To byla jedinečná stavba v celém Rakousko – Uhersku a dodnes je to místo mnoha turistických vycházek.

Toto uvádím proto, že tehdy ještě nebyly vybagrovány obrovské prostory při těžbě štěrkopísku, a tím umožněny nynější dimenze sportovního rybolovu. Jeho počátky se datují od té doby, co v roce 1887 David Gutmann, velkoprůmyslník, majitel uhelných dolů v Ostravě a významný podílník severní dráhy císaře Ferdinanda za nemalý obnos 2.700 000 zlatých koupil velkostatek Tovačov. Starobylý zámek mu měl sloužit k osobní prezentaci. Pustil se do opravy zámku. Možno říci, že zámek je takový, jaký jej pan Gutmann zanechal. Jen se na něm podepsal zub času a nesmyslná přístavba ke Spanilé věži. Jako by tato otěhotněla. S tímto pánem však vznikají spory o rybolov a jakési zmapování a vymezení vodních revírů za účelem stanovení pachtovného. Pro nás je zajímavé, že můžeme z písemných sporů a prohlášení zjistit, jaké se v našich tocích ryby chovaly, výměry jednotlivých toků a výše pachtovného placeného okresním hejtmanstvím. A kdo měl právo rybolovu – byl to především velkostatek, který dopřával rybolovu svým úředníkům, dále Město Tovačov pro své vyvolené. O právo se přely i obce na vodách ležící. Na obyčejné lidi jaksi nezbylo.

Nejstarší známá listina vymezující výše uvedené skutečnosti, je přípis okresního hejtmanství v Přerově ze dne 15. prosince 1897, ze které se dovídáme:

  1. V Tovačově se loví ryby v následujících vodách – řece Moravě, Bečvě, mlýnském potoku, Splavské a Vikličce.
  2. Tato mají v zemišti tovačovském následující rozměry:
  a) řeka Morava jest 5,5 km dlouhá, plocha obnáší 60 hektarů.
  b) řeka Bečva 7,3 km 24 hektarů.
  c) mlýnský potok 6,7 km 10 hektarů.
  d) Splavská 2,5 km 4 hektary.
  e) Viklička 4,2 km 3 hektary.
      Celkem 26,2 km 101 hektarů.
  3. Ze všech shora uvedených umožňuje jedině řeka Morava a Bečva jakýsi chov ryb, pokud tomu vlastnost vody dovoluje, a nalézají se zde štiky, sumci, líni, karasi, boleni, parmy, podoustve, okouni, tloušti, kapři, jelci a raci, by vše v mlýnském potoku a Vikličce před několika roky vysazení, opět úplně vyhynuli.
  4. Veškeré tyto vody byly na čtyři rybářské revíry rozděleny, a to: Moravu, Splavskou, Mlýnský potok a Vikličku.
  5. Veškeré vody jsou pronajaty a roční nájemné činí – zde jsou vyčísleny jednotlivé hodnoty, které činí úhrnem 41 zlatých a 25 krejcarů.

Tolik město Tovačov, kde si stěžuje, že každoročně vypouštějí průmyslové podniky odpadové vody do řek, kterými nejen všechny ryby, nýbrž i zárodky vyhubeny bývají a veškeré volání po odstranění těchto závad zůstává bez výsledků. V dodatku uvádí město Tovačov nové rozdělení revírů, na které si činí nároky, tyto jsou dnes vůči uspořádání revírů nepodstatné.

Po vzniku samostatného státu nastává i v Tovačově pozvolný rozvoj společenského života. Postupně obnovují spolky svoji činnost a zakládají se spolky nové. Tak došlo 2. února 1923 ke svolání schůze, která měla připravit půdu pro založení rybářského spolku. Dostavilo se na ni 21 přátel rybolovu, kteří zvolili pětičlenný přípravný výbor. Jmenovaní v poměrně krátké době vyřídili nutné záležitosti a svolali na 7. dubna 1923 první valnou hromadu, na kteréžto byl založen rybářský spolek a zvoleno řádné předsednictvo – toto ve stejném složení jako byl přípravný výbor. Současně byl stanoven příspěvek na 10 Kč a zápisné na 5 Kč.

Nadšení prvních průkopníků organizovaného rybolovu, kterého se poprvé měli zúčastnit obyčejní lidé, zmrazila neochota okresního úřadu pronajmout spolku rybolov. Spolek byl sice založen, avšak neměl vodu. Přes mnohé písemné žádosti a osobní intervence předsednictva spolku okresní hejtman Dr. Bočan žádost zamítl. Rybářský revír i rybolov byl znovu pronajat velkostatku. Rybářský spolek se odvolal na zemskou správu v Brně a po dalším neúspěchu k ministerstvu zemědělství v Praze. Beznadějná jednání se odrazila ve zprávě jednatele v knize zápisů. Tam se uvádí: Prosím republikánské ministerstvo / v originále dvakrát podtrženo/. To však potřebovalo 5 roků a stížnost zamítlo. Spolek byl ale bez vody, jen schůzí se udržoval aby nezanikl, třebas členů hromadně ubývalo. Tolik ve zprávě pana Molaty – a tak se mi zdá – kam se na ně hrabou dnešní úřední šimlové.

A tak byl rybářský revír A II – 1 znovu propachtován velkostatku, městu Tovačovu a Lobodicím bez veřejné dražby na dalších 10 let do roku 1933 a spolek odkázán na jednání s majiteli starých toků a tůní o pronájem rybolovu. Do sporů zasáhl i Lesní úřad, který si nechal písemně vyložit právo rybolovu v mrtvých tocích řeky Moravy. Lesní úřad právo rybolovu od okresního hejtmana výnosem dostal. Téměř v beznadějné situaci se schází 12. dubna 1930 valná hromada za účasti pouhých osmi členů. Všichni přítomní si prakticky rozdělili funkce ve výboru a na jejich obětavosti závisel další osud spolku. Ač se to dneska zatím zdá neuvěřitelné, jejich největší starostí bylo sehnat VODU pro možnost rybolovu. Nastalo zdlouhavé jednání s majiteli starých toků, se singularisty – spolupodílníky – spoluvlastníky pozemků - v tom smyslu, aby se buď stali členy rybářského spolku, nebo souhlasili se zřízením rybářského družstva, kde by byli dalšími členy velkostatek, město Tovačov a další.

Singularisté nakonec pronajali své vody spolku na 5 let s ročním nájmem 150 Kč, a někteří soukromníci žádali nějakou VÁNOČNÍ RYBU. Pro nedostatek peněz se dává předsedovi plná moc, aby zakoupil potřebné rybářské náčiní, obstaral a nakoupil rybí násadu za své peníze, které mu bude spolek postupně splácet. Tak daleko šla obětavost některých členů. Členský příspěvek na náčiní činí 20 Kč a bude vybírán s předáváním legitimací. Počet členů 16, nově přijato 11. Z této doby stojí za zmínku zápis z roku 1933, kdy zástupce velkostatku přednáší požadavky vůči spolku: povolovat chytání na udici od Věrovan až po rozhrdlí. Dále jen do sítí za účasti velkostatku.Z úlovků si velkostatek nechá něco pro svou potřebu. Na jiných tocích je možno lovit na udici jen z nezalesněných břehů. Velkostatek žádá pro své lidi 5 rybářských lístků proti úhradě. Dozor v lese budou jako dosud vykonávat dozorčí orgány velkostatku. I na takové podmínky musel spolek přistoupit, a proto všemožně podporoval vznik rybářského družstva, které by mu zajišťovalo důstojnou možnost rybolovu.

18.3.1933 bylo ustanoveno rybářské družstvo se sídlem v Tovačově, jehož členové byli město Tovačov, obec Lobodice a velkostatek. Rybářský spolek převzal od města jeho podíl za úhradu 1.000 Kč na dobu deseti let. Družstvo obhospodařovalo vodní plochy – Večeřův, Otáhalův, Bartošův, Slavíkův, Mlýnský náhon zátočina, Pod splav a Do hlavního toku Moravy. Jednáno s panem Majarem o pronájem písečníku na Skašově.

Za zmínku stojí otrava ryb v roce 1935 a 1936. V závěru roku 1938 spolek upisuje 100,- Kč na obranu státu. Politické události z roků 1938 a 1939 znamenají stagnaci v činnosti a spolek hledá novou orientaci a své místo ve změněné politické situaci.

O tom až příště.

Celou historii si můžete stáhnout v souboru PDF zde.



© 2013 ČRS MO Tovačov